Iveco Czech Republic podpořilo společný projekt žáků vysokomýtského gymnázia a Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě a poskytlo autobus na cestu do Terezína a zpět, kde tak mohlo proběhnout divadelní představení k 80 letům od transportů vysokomýtských Židů.
V našem městě celá desetiletí poklidně žily desítky osob hlásících se k izraelitské víře. Adlerovi například bydleli přímo na náměstí a vedli obchod s látkami, v těsném sousedství Mändlovi. Přímo na náměstí žili také Freundovi. Nedaleko centra se věnovali výrobě a prodeji likérů Pickovi. Na Litomyšlské třídě pak sedlačil Max Vohryzek a vyšívačskou firmu vedli Frischmannovi.
Poklidný život ale postupně přestal existovat a nahradily jej diskriminující zákazy. Židé během 2. světové války nesměli vlastnit majetek, automobil, nesměli cestovat vlakem, navštěvovat biograf, děti nesměly navštěvovat školy. Postupné restrikce vyvrcholily na konci roku 1942, kdy více než tři desítky osob obdržely zprávu o nástupu do transportu. Přes Pardubice vedla jejich cesta do Terezína a odtud dále do vyhlazovacích táborů v Polsku. Do města se po osvobození vrátilo pouze několik osob.
Blížící se smutné výročí 80 let od transportů vysokomýtských Židů se rozhodlo muzeum připomenout zcela mimořádnou formou. Archivní materiály, fotografie a vzpomínky přeživších posloužily jako materiál pro vznik divadelního představení.
Scénář vytvořily studentky vysokomýtského gymnázia, ze stejné instituce byli i herci a hudebníci. Autorka myšlenky, Soňa Krátká z vysokomýtského muzea, si pro představení napsala roli průvodce. Vzniklo představení plné emocí, jež někteří obyvatele našeho města navštívili opakovaně. Ve čtyřech příbězích se zprvu odvíjely běžné události každodenního života rodin a jejích členů, obvyklé starosti ale později narušilo právě předvolání do transportů. Druhá část pak svým provedením zanechala vzpomínky v myslích snad všech diváků. Pláč se dalo jen těžko skrýt, a někdy emoce dolehly i na herce samotné.
To například při závěru jednoho představení, jež navštívila dcera přeživšího holokaust. Velkou výzvu znamenala nabídka ředitele Památníku Terezín PhDr. Jana Roubínka. Požádal, zda by bylo možno toto divadlo představit přímo v prostorách půdního divadla v Magdeburských kasárnách. Stalo se tak v rámci vzpomínkové akce Jom hašoa 18. dubna 2023. Zástupci muzea, gymnázia a města četli jména obětí holocaustu a po modlitbě vrchního zemského rabína Sidona přišla chvíle pro prezentaci adaptace. Celý příběh získal zcela mimořádnou šíři záběru, vždyť jsme hráli v Terezíně v místech, kde i naši sousedé byli vězněni.
Ohlas na událost byl nevídaný z řad diváků bezprostředně po skončení divadla. Další ohlas následoval z médií. Poděkování zaslal mezi jinými například ministr kultury Mgr. Martin Baxa. S jeho souhlasem cituji jeho slova:
„Vážená paní Krátká, srdečně zdravím! Právě jsem viděl reportáž a rozhovor na ČT24 o Vašem projektu se žáky vysokomýtského gymnázia. Dovolte mi, abych Vám vyjádřil velké poděkování. Téma holocaustu je podle mě stále nesmírně aktuální a takové projekty ukazuji cestu, jak do něho doslova vtáhnout mladé lidi, přirozeně je tak vzdělávat a současně vést správnou cestou. A jsem rád, že Vám vyšel vstříc náš Památník Terezín. S úctou Martin Baxa.“
Touto cestou bych chtěla za celý herecký tým opravdu moc poděkovat firmě Iveco Czech Republic, a.s. za poskytnutí autobusu
k cestě do a z Terezína.
Soňa Krátká, Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě (redakčně zkráceno)
